Připravte dítě na cestu, ne cestu pro dítě
Žijeme v době exponenciální, což je v zásadě vyjádřeno Moorovým zákonem. Gordon Moore, spoluzakladatel společnosti Intel, v roce 1965 předpověděl, že se přibližně každých 18 měsíců zdvojnásobí počet tranzistorů na čipu, což znamená zdvojnásobenou výpočetní kapacitu. Zvyšování kapacity s sebou nese i zdvojnásobení množství informací. A s nárůstem informací se exponenciálně zvyšuje tlak na lidi. Nehledě na to, že se výpočetní kapacita zvětšuje o něco pomaleji, než Moore předpokládal – zdvojnásobuje se jednou za dva roky – náš mozek nyní musí za týden zpracovat tolik informací, na kolik měl před sto lety celý život. Jenomže se chová úplně stejně, jako před sto tisíci lety.
Naší základní reakcí na stres je útěk, nebo boj. Ten dříve přicházel například v momentu, kdy lovci jednou za měsíc vyrazili na lov mamuta. V současnosti ovšem lovíme mamuta každých deset minut. Každých deset minut čelíme nějakému stresu. Na ten tělo reaguje dvěma chemickými látkami, jejichž pravidelná a dlouhodobá produkce nám škodí – adrenalinem a kortizolem. Pokud je stresu hodně a my nedokážeme odpočívat, vede to vedle řady fyzických potíží také k depresím, pocitu vyčerpání a syndromu vyhoření.
Zatímco dřív jsme se báli mamutů a tygrů, dnes se bojíme názoru ostatních a toho, jestli společnost zkousne to, co děláme, jestli je něco politicky korektní apod. Mozek jako takový ale není zařízení, které by nám předně umožňovalo uspět. Je to zařízení, které zabraňuje selhání a podle toho se také chová. Čím víc je na nás kladen informační tlak, tím víc jsme ve stresu, což vede ke kompresi času. To znamená, že před dvěma lety jsme měli na rozhodování hodinu, dnes to je jen půl hodina a za další dva roky to bude patnáct minut. Komprese času vede také k tomu, že nejsme schopni takové koncentrace jako v minulosti. Nové informace nás neustále rozptylují a my skáčeme z jedné věci na druhou.
Pokračovat ve čtení: http://www.czechleaders.com/ce...
