Nebojte se riskovat a projevit svůj talent
V České republice potažmo v regionu střední a východní Evropy sleduji, že zdejší lidé neumí dát okolí najevo, co v sobě mají. Jednou z příčin je vzdělávací systém. Například v Americe se nejen na školách zaměřují na kariéru. Studenti se tam hodně věnují rétorice, takže to co se naučí, dokážou i prodat. U nás ne, což by se mělo změnit. Globální propojenost představuje i globální konkurenci. Nejen mezi firmami, ale také mezi lidmi.
Když přijedou Češi se skvělým technologickým startupem shánět investory na londýnský Seedcamp, mnohdy neobstojí, protože svou práci neumí pořádně odprezentovat. Mají pět minut na to, aby zúročili, na čem poslední dva roky pracovali. Jenže toho právě nejsou schopni. Ztrácejí se v detailech a to podstatné sdělit nestačí.
Prostě to udělej
Současná dospívající generace se nadmíru obává selhání. Nutnosti riskovat ovšem bude vystavena mnohem víc než generace předchozí. Informační exploze tlačená vpřed technologiemi vede k tomu, že lidé budou mít mnohem méně času na rozhodování. Čeká je větší tlak, stres a nutnost přijímat rozhodnutí s vědomím, že výsledek je nejistý. Nikdo je na to však bohužel nepřipravuje.
Riskovat se bojí už děti. Proč tomu tak je? Ať už je to ve sportu či ve škole, rodiče velice často mluví jen o výsledku – špatné známce, prohraném zápase, hrbolech na hrníčku. Jenže výsledek je jen jednou ze dvou částí celého procesu. Tu druhou představuje samotná činnost – průběh zkoušky, testu, zápasu, vystoupení. Věnují-li se rodiče jen výsledku, dítě mnohdy nemá příležitost si uvědomit, co udělalo dobře a kde chybovalo. V momentu, kdy člověk dostává jen čočku za výsledek, velice záhy se začne obávat dalších nezdarů, což se v dalším kroku přenáší i do prezentace toho, co umí. Předejít se tomu dá, když evaluaci výsledku věnujete jen 30 % a zbylých 70 % zaměříte na činnosti. A to platí nejen pro hodnocení dětí.
Pokračovat ve čtení: http://www.czechleaders.com/ce...
